Poslední dva týdny jsem skoro nemohl spát, každé ráno sem odpočítával dny, který zbejvali do mých osmnáctých narozenin. Čas utíkal tak pomalu jako vždycky, když se na něco těšíte. Poslední den před narozeninama sem se už skoro ani neobtěžoval usnout, ale přece se to někdy pozdě po půlnoci povedlo.
Celou noc jsem si představoval jak se ráno probudím a jaká velká to bude změna, konečně plnoletý, dospělý. Ale ráno když jsem vstal, jsem s hrůzou zjistil, že se nestalo vůbec nic. Úplně normální den. Odpoledne když přišli návštěvy, potřásali mi rukou, přáli vše nejlepší a předávali dárky mě napadlo že vlastně osmnáct ani nic neznamená. Jen to že nyní jsem papírově plnoletý, ale vnitřní změnu, kterou jsem celý ty dva týdny čekal se nedostavila.
A tak dnes den po narozeninách si připadam jak debil, že jsem se tak těšil, protože teď sem tak akorát zklamanej... No co život jde dál a devatenáctka se blíží tak ta velká změna třeba přijde v devatenácti...
2024 ©